Z putimské strážnice

   

(jak ji viděl režisér Karel Steklý v r. 1956)

rok. 2012







Putimský četnický strážmistr byl znám po celém okolí, že jedná velice taktně a přitom bystře. Nikdy zadrženým nebo zatčeným nenadával, ale podroboval je takovému křížovému výslechu, že by se i nevinný přiznal. Dva četníci na stanici přizpůsobili se k němu a křížový výslech konal se vždy za úsměvu celého četnického personálu.
"Kriminalistika záleží na chytrostí a vlídnosti," říkal vždy četnický strážmistr svým podřízeným, "řvát na někoho, to nemá žádný význam. Na delikventy a lidi podezřelé musí se jemně, ale přitom dbát na to, aby se utopili v přívalu otázek."




"Povídám, pane závodčí, Já jsem jim vždycky říkal, že alkohol je zhouba. Oni mnoho nesnesou a pijou to." - Bože, to mě třeští hlava!






"Přísahám bohu všemohoucímu, i vám, pane strážmistr, že o tom, co jsem zde slyšela a viděla, nikomu se do své smrti nezmíním ani slovem, i kdybych snad od něho byla tázána. K tomu mně dopomáhej pánbůh."



Nejvíce strážmistrovi dala starostí instrukce, jak získati z místního obyvatelstva placené donašeče a informátory, nakonec, poněvadž uznal za nemožné, aby to mohl být někdo z místa, kde začínají Blata a kde je ten lid taková tvrdá palice, připadl na myšlenku vzít na tu službu obecního pasáka, kterému říkali "Pepku, vyskoč!"
Byl to kretén, který vždy na tuto výzvu vyskočil. Jedna z těch ubohých, přírodou a lidmi zanedbaných postav, mrzák, který za pár zlatek ročně a za tu nějakou obživu pásl obecní dobytek. Toho si dal zavolat a řekl k němu:
"Víš, Pepku, kdo to je starej Procházka?" "Méé." "Nemeč, a pamatuj si, že tak říkají císaři pánu. Víš, kdo je to císař pán?" "To je číšaš pán."
"Dobře, Pepku. Tak si pamatuj, že když někoho uslyšíš mluvit, když chodíš po obědech od domu k domu, že je císař pán dobytek nebo podobně, hned přijď ke mně a oznam mně to. Dostaneš šesták, a když uslyšíš někoho vykládat, že to nevyhrajeme, zas půjdeš, rozumíš, ke mně a řekneš, kdo to říkal, a dostaneš zas šesták. Jestli ale uslyším, že něco zatajuješ, tak bude s tebou zle. Seberu tě a odvedu do Písku. A teď vyskoč!"
Když vyskočil, dal mu dva šestáky a spokojeně napsal raport na okresní četnické velitelství, že již získal informátora.
Druhý den přišel k němu pan farář a sděloval mu tajuplně, že dnes ráno potkal za vsí obecního pasáka Pepka Vyskoč a ten že mu vypravoval: "Mijostpane. Pan vachmajstr včera povídal, že je číšaš pán dobytek a že to nevyhrajeme. Méé. Hop!"
Po delším vysvětlení a rozmluvě s panem farářem dal strážmistr Flanderka zatknout obecního pasáka, který byl později na Hradčanech odsouzen na dvanáct let pro velezradu.
Žaloba mu dokázala nebezpečné a velezrádné rejdy, pobuřování, urážku veličenstva a ještě několik zločinů a přečinů. Pepík Vyskoč choval se u soudu jako na pastvě nebo mezi sousedy. Na všechny otázky mečel jako koza a po vynesení rozsudku vyrazil ze sebe "Méé, hop!" a vyskočil. Byl za to disciplinárně potrestán tvrdým lůžkem o samovazbě a třemi posty.
Od té doby neměl četnický strážmistr informátora a musel se spokojit tím, že si vymyslil jednoho, udav fingované jméno, a zvýšil tak svůj příjem o padesát korun měsíčné, které propíjel v hospodě Na kocourku.



(Ve skutečnosti byla četnické stanice v Putimi pouze v době 2. svět. války od 1.6. 1941. Služebna byla zřízena v č. 31 a její velitel byl ubytován v místní škole. Jednalo se o četnickou stanici přesunutou do Putimi ze Selibova. Do jejího obvodu náleželi obce: Putim, Smrkovice, Nový dvůr, Semice, Tálín, Paseky, Nuzov. Brzy po válce však byla zrušena.)

Této krátce provozované služebně velel vrchní strážmistr Eliáš, který však o informátory z řad obyvatelstva neměl nouzi.

Bystrostí a taktním jednáním se jistě Haškovu Flanderkovi vyrovnal, což vyplývá i z těchto hodnověrných dokumentů:



Je však také možné že tomu tak nebylo!



Zpět hlavní nabídka Začátek stránky