Školy putimské





Rok 1924


V této škole postavené v r. 1822 se vyučovalo až do r. 1935.


Opsáno ze školní kroniky:

Škola bývala někdy tu, co je nyní chalupa hrobařova (severně od fary). Roku 1755 za doby faráře Aackermana byla tato chalupa za 40 zlatých prodána a nová škola, tu kde nyní stojí, v podobě obyčejné domkářské chalupy původně došky, později šindelem kryta; skrovná světnice s velikou pecí a kamny byla učebnou a zároveň obydlím rodiny učitelovy. R. 1827 byla škola v nynější podobě přestavěna a první neděli adventní téhož roku slavně posvěcena.

Je velká škoda, že tato velice cenná kronika asi z r. 1876 která obsahuje i události v obci, není uložena ve státním archivu, tak jako všechny již uzavřené kroniky jiných obcí. Byla by totiž pro každého uživatele internetu na tomto místě přístupná, a chráněna před případnou ztrátou!



Putimskou školu do r.1793 navštěvovali ještě žáci ze Smrkovic a z Nového dvoru, kteří se od r. 1793 učili ve Smrkovicích v č. 7 1/2 (později přečíslováno na č. 50 - "u Adámků").
Do této smrkovické školy docházeli také děti ze Semic dříve vyučované v Písku .
Roku 1796 zřízena "zatímní" škola v Semicích v obecním domku č. 5, kam byli přiškoleni též žáci ze Smrkovic a Nového dvoru. Nová škola v Semicích postavena až v r. 1811
V nové smrkovické škole počalo vyučování ve školním roce 1913-14.
Žáci z Hradiště přestali navštěvovat školu putimskou až s koncem roku 1900. Od 1.ledna 1901 se učili v pronajaté místnosti v čís. 45 u Václava Sulka v Hradišti (toto se podařilo hradišťským po šestiletém vyjednávání s příslušnými úřady) .



V roce 1914 v Hradišti byla dokončena stavba jednotřídní školy ve které se začalo vyučovat 15. prosince toho roku. Nová škola patřila pod správu putimského řídícího učitele Jana Munzara, od roku 1920 Karla Skuhry.
Od 1.září 1952 se hradišští vyučovali také v Hostinci "Na Rozhledně" kde byla dočasně zřízena druhá třída.
V r. 1954 byla hradišťská škola přestavěna na dvojtřídní. Vyučování v této škole bylo ukončeno 30.6. 1976.



Budova školy v Hradišti v r. 2012




Proslov rolníka Jaroslava Adámka, předsedy místní školní rady , při loučení se starou putimskou školou 30.8.1936:

Jedinečně památným zůstane dnešní den v dějinách naší drahé dědiny, kdy k účelu vznešenému předáme posvěcenou novou školu, kterou jsme si za obětí velikých, v době ne zrovna příznivé, za součinnosti všech vybudovali.
Opouštíme dnes školu starou, která úkol svůj plnila celá skoro dvě století. Loučíme se S Tebou.Ty školo naše drahá, kde jsme prožívali svoje bezstarostné dětství,kde jsme vysedávali a sáli vědění pro život od horlivých svých učitelů.
Splnila jsi svůj úkol dobře.
Vždyť celé dlouhé stovky žactva jsi odchovala ze 2 dědin, i z Hradiště shromažďovala jsi školní mládež.
Dnes při opuštění této budovy děkuji vděčne všem, kdož v ní byli pracovali na národní líše, děkuji všem těm setlelým již hlavám slavných kantorů, zasloužilých učitelů a kněží, kteří tu odchovali celá pokolení. Bůh jim to odplať a zaplať ze to, že je vedli dobře, takže rodáci Putimští uplatňovali se ve všech oborech jako řemeslníci v cizině, ba i jako vystěhovalci až za oceánem.
Vzpomínám té početné čety našich otců a bratří, které tato škola hostila, a kteří byli dobře vychováni a kteří za vykoupení svobody obětovali životy své.I těm budiž paměť a vděčnost nehynoucí, neboť dali za svobodu a republiku drahou nejdražší co měli, životy mladé i mužné.
Buď s Bohem školo naše drahá, s Bohem.


Stará škola 3.5.2004







Nová "Baarova obecná škola" postavená v r.1935 za kapličkou Sv.Anny. Obecní zastupitelstvo tenkrát stavbě školy nakloněno nebylo, uvažovalo se o přiškolení Putimi do nové školy ve Smrkovicích.



Proslov Jaroslava Adámka u nové školy 30.8.1936:

Jako předseda místní školní rady zahajuji dnešní slavnostní otevření nové školní budovy a vítám Vás všecky srdečně, domácí i cizí vítám zvláště zástupce okresního školního výboru, pana okresního školního inspektora,zástupce učitelstva a všechno ostatní občanstvo.
Dnešní dnem předává místní školní rada novou školní budovu správě školy a tím také veřejnosti.
Místní školní rada se vynasnažila, aby povinnosti na ni vložené vykonala svědomitě, a k dobru celku.
Děkuji všem, kdož jakýmkoli způsobem se o postavení nové školní budovy postarali, zejména panu staviteli Frankovi ze Strakonic za jeho poctivé jednání.
Budova nese název "Baarova Škola" z vděčnosti ke spisovateli J. Š. Baarovi za jeho "Jana Cimburu".
Přáním místní školní rady a doufám, že i všech občanů obce Putímské je, aby dítky, které jsou pokračováním našeho života, v této škole zdárně prospívali a s vděčností vzpomínali na své rodiče, kteří nelitovali obětí, aby je připravili pro tvrdý a těžký život.
Paní zástupkyně zprávy školy, předávám Vám klíče od nové školní budovy s přáním zdaru v této škole a s prosbou, aby z dítek vám svěřeným vychovali jste příští řádné a poctivé občany Československé republiky.
Vy víte jakých obětí přináší občané pro její zřízení, nuže spravujte ji a opatrujte, chraňte a hajte jako rodnou svatyni svoji, jako chrám vzdělanosti, jako dobrou památku naší obce.
Přeji Vám v ní a Vaší plodné práci zdaru a hojnost Božího požehnání!





Báseň z pamětního listu vydaného u příležitosti otrvření Baarovy školy:



Baarova škola v Putími

A. S. Pošumavský


Jen vděčnost dává jméno naši škole
za lásku, již nám Baar náš dal,
když naší vísku, naše domky drahé,
když pole putimské tak miloval.

Dal Cimburu nám z naší krve,
dal jeho lásku k tvorům všem,
lid jihočeský tulik míval rád,
s ním celou naši českou zem.

Žij, mohutni i květem buď,
ty naše školo, v řadu mnohých let,
kéž z Tebe Jeho září láska
a z Tebe jeho vzplane vzlet!

Jak Cimbura, buď každý z nás,
měj úctu k Bohu, k jeho dílu,
buď statný bránit české lány
a v poctivosti mocnou sílu.

      

Jak Cimbura buď každý z nás:
cti rodné řeči poklad drahý,
chraň všecko každý došek chaty,
vždy, všude, před každými vrahy.

Jak Cimbura buď každý z nás:
tak dobrý, přímý, věrný v slovu,
a vejde jistě požehnání
v ty naše české krovy znovu.

Ty naše školo - s Baara jménem,
žij, mohutni a vzkvétej dál,
by každý jako Chodů statné šiky
se cizím nikdy nepoddal.

Ty školo - s Baara jménem
žij, mohutni a vzkvétej dál,
by každý v lásce k rodné zemi
vždy pevně,věrně,jak on stál!


A. S. Pošumavský byl pseudonym píseckého děkana Ant. Svobody




Baarova škola v Cimburově kraji

Alois K. Hevera
( z dochovaného novinového výstřižku)

Malou vesnici Putim (763 obyv.) u Písku v jižních Čechách proslavil nezapomenutelný osvícený kněz a lidový spisovatel Jindřich Šimon Baar, pro svoji lásku k rodnému Chodsku (narodil se v Klenčí pod Čechovem) nazvaný vděčnými rodáky "Chodský král", svým v pravdě lidovým velkým selským románem "Jan Cimbura". J.Š. Baar prodléval často u svého strýce děkana Josefa Baara v Putimi a čerpal tudíž veškerou látku ke své jihočeské idyle "Jan Cimbura" jak zní označení románu, přímo v působišti Cimburově. Jan Cimbura, o jehož až neuvěřitelně obrovské tělesné síle vypravují se na Písecku celé legendy, proslavil svým příkladným životem obec Putim daleko široko. Odpočívá na putimském hřbitově blízko hlavního vchodu a kostelních dveří v jednoduchém vesnickém hrobě a na prostém kříži na tmavé tabulce možno čísti dodnes původní starý nápis:

" Zemřelému v Pánu
Cimburovi Janu
postavili nyní
kříž ten jeho syni.
Byl to sedlák silný,
bohatý a pilný,
rád měl v žití shoně
lidi a pak koně.
Odpočívej v pokoji !"

V této jihočeské obci byla v neděli 30. srpna 1936 odpoledne slavnostně otevřena a svému vzdělávacímu a výchovnému poslání odevzdána nová Baarova budova trojtřídní obecné školy. Na jejím pilíři venku vlevo od hlavního vchodu na kovové desce vyryt je nápis: "Spisovateli J.Š. Baarovi za Jana Cimburu věnují vděční Putimští. L.P. 1936" Tím bylo zvěčněno v píseckém kraji jméno siláka sedláka Jana Cimbury (zemřel 16. ledna 1898) a jméno spisovatele knihy "Jan Cimbura" J.Š. Baara.
Zatím co prostý Cimburův hrob tonul v záplavě pestrých květů krásných aster, připravovala se celá obec a její okolí (četně bylo zastoupeno krajské město Písek) k významné slavnosti. Hosté, místní sokolská jednota, hasičský sbor, obecní zastupitelstvo, místní školní rada, školní mládež, místní hudba a občanstvo se státní vlajkou v čele, shromáždili se na návsi před starou školou. Tato budova stářím již tak sešlá, že svému nynějšímu modernímu účelu po zdravotni stránce nemohla již naprosto vyhovovati. Proto také předseda místní školní rady rozloučil se sní veřejně a tklivě poděkoval jí za vše, čím snažila se dlouhá léta plniti svůj úkol, poděkoval také šedivým hlavám starých kantorů - učitelů a kněží, v ní vyučujících.
Potom seřadil se průvod za státní a sokolskou vlajkou a s hudbou zvolna postupoval při starém hřbitově, uprostřed něhož stojí starobylý památný dvojloďový kostel sv. Vavřince dolů a pak zase vzhůru na návrší proti městu Písku, kde zastavil před novou krásnou moderní školní budovou, žlutě natřenou s červenou střechou a 2 bleskosvody. Výrazný nápis v průčelí nad vchodem "Baarova obecná škola" nás vítá a státní vlajka nad ním ve větru se vlní. Vskutku překrásná škola, průčelím obrácená proti východu, od ní daleký rozhled k Heřmani, Ražicům, k Písku a jeho rozsáhlým lesům.
Předseda místní školní rady před novou školou vítá všechno občanstvo a hosty. Slavnostní řečník okresní školní inspektor M. Valenta z Písku omlouvá nepřítomného předsedu okresního školního výboru okesního hejtmana Karlíka, čte dopis Baarovy společnosti pro poznávání a zvelebování Chodska v Domažlicích, podepsaný skladatelem Jindřichem Jindřichem, doktorem Štěpánkem ze Kdyně (Ať nová Baarova škola vychovává statečné, dobré a moudré pokolení, jemuž vzorem by byl Jan Cimbura!), dopis městského musea a ředitelství Baarova státního reálného gymnasia v Domažlicích a jiné.
Potom ve své řeči vyzdvihuje, že obec Putim slaví dnes velký svátek který se neslaví každý rok, snad ani za 10 roků, neboť otvírá novou školu, která má sloužiti obci 200 roků, snad i více.
Je to již třetí putimská škola. První škola byla postavena roku 1755, tedy před 180 roky, byla to dřevěná škola farní, měla ještě pec a jednu světnici (současně učebnu i byt učitele). Potom v r. 1827 (tedy před 109 roky) byla zbořena a na jejím místě byla postavena kamenná, zděná škola jednotřídní, později v r. 1863 byla přistavěna ještě druhá učebna, protože žáků a žaček přibývalo. Protože za 109 roků změnily se velmi značně školní poměry, nemohla již vyhovovati musela býti nahrazena novou budovou. Přejme tudíž staré škole nyní zaslouženého odpočinku.
Nová škola je moderní,světlá, prostranná. Byla pojmenována "Baarova" z vděčnosti za sepsání románu "Jan Cimbura". Tato znamenitá kniha měla by býti chována v každé rodině obce Putimě, aby starým, dospělým i mladým ustavičně hlásala, jaký obrovský silák byl jejich krajan Cimbura (narodil se v blízkých Semicích), který však své překvapující síly tělesné užíval vždy jen k dobru, nikdy ne ke rváčství, násilí a jiným zlým výstřednostem. Přeje si, Aby z této Baarovy nové školy vycházely do života na těle i na duchu silné děti, jen samí Cimburové, kteří by vynikali silou a zdravím ke cti obce, okresu, země a státu.Svoji důkladně propracovanou, retrospektivní a nabádavou řeč končí slovy " Nové škole a novým Cimburům volám Zdar ! "
Po něm člen okresního školního výboru připomíná putimským občanům, že Baar rozšířil svým románem jméno obce "Putim" po celé republice ( romám byl dopsán v Klenčí 6. července 1921) a že patří mu proto "za lásku láska, za věrnost věrnost a končí: "Ať žije Baarův duch ve vaší škole, mezi učiteli i mládeží a občany celé obce! Zdař Bůh!"
Potom podnikatel Frank ze Strakonic poděkoval všem svým technickým spolupracovníkům a obdarován kyticí, odevzdal klíč od nové budovy předsedovi místní školní rady, ten pak řídící učitelce, která slíbila se vynasnažiti, aby nová škola stala se nevyčerpatelnou studnicí vzdělání, poselkyní blaha, ozdobou obce, hluboké vzájemné lásky, obětavosti a svornosti. Skončila: "Milujme ji všichni, milé děti a v naší lásce bude zahrnuto všechno!". Pak přednesly žačky v národních krojích básně Ant. Svobody Pošumavského "příteli Baarovi" a "Baarova škola v Putimi".
Mezitím přišel telegram městské rady z Klenče a Domažlic s přáním všeho zdaru nové škole a obci Putimi. Státní hymnou byla slavnost ukončena, načež si občanstvo počalo novou školu důkladně prohlížeti.
Škola byla postavena nákladem 320.000 Kč, je jednopatrová, světlá; má 3 třídy, byt správce školy, cvičnou kuchyni se zásobárnou, v podkroví 2 rozlehlé kabinety, moderní záchody se splachovacím zařízením a benzínový motor k čerpání vody. Ve třídách je světle žlutý nábytek a lavice, skříně jsou zasazeny napolo do stěn. Mezi 1. a 2. poloposchodím na chodbě vedle horního schodiště je vavřínovými listy velmi vkusně ozdobený obraz spisovatele J.Š. Baara, pak Cimburův statek v Putimi, Kovandův statek ve Hradišti (kde mladý Cimbura sloužil u sedláka), rodný domek Cimburův v Semicích u Písku, rodný domek J.Š. Baara ve Klenčí a Baarův pomník na Výhledech u Klenče pod Čechovem. Tyto pietní obrazy (fotografie) dodávají krásné Baarově škole kouzlo dojemného nádechu a dějového zabarvení. A tak z rozlehlého návrší vyhlíží krásná budova nové Baarovi obecné školy do širého jihočeského kraje Címburova, aby podle slov arciučitele Jana Amose Komenského stala se "dílnou lidskosti", aby stala se kulturním požehnáním Cimburovy obce a Cimburových mladých spolukrajanů.
Škoda jen že nebylo dopřáno spisovateli J.š. Baarovi a sedláku-siláku Janu Cimburovi, dočkati se letošního jejího slavnostního otevření! -




Nyní je v nově opravené budově školy pouze mateřská škola a čtyři bytové jednotky.



dochované foto


Řídící učitel Jan Munzar za katedrou v první třídě (r.1920).



Škola v době německé
okupace 9.5.1943


Literární soutěž r.1977


Mateřská škola



1898



1929



1929



1934





1964


r. ?


Poděkování žáků zaslané ZO KSČ v Putimi

Zpět hlavní nabídka Začátek stránky