Řídící učitel Jan Munzar

Na snímku s medailí kterou obdržel od prezidia C K místodržitelství v Praze u příležitosti "Nejvyššího 50tiletého jubilea panovnického" tehdá ještě milovaného císaře F.J. I. za 40.let služby ve školství.

Přišel do Putimi na místo řídícího učitele z Čížové, kde působil jako podučitel, v r. 1876.
Putimskou školu velmi zvelebil, mimo jiné i tím, že umísti za tabuli plivátko aby žactvo neplivalo po podlaze. Jeho působením žactvo přestalo kouřit a v pití kořalky prý polevilo.

Z fotoalba které pro obec setavil jeho syn Vilém Munzar, pocházejí mnohé fotografie Putimi dvacátých let minulého století zde zveřejněné. Ve škole putimské učil 44 let. Zemřel v Praze 8.1.1933 ve věku 85 let. Pan učitel jako dobrý muzikant, který vedl žactvo k hudbě a vyučoval hře na různé hudební nástroje, byl také varhaníkem v místním kostele.


naposled za katedrou v putimské škole


10. prosince r. 1898 se stal Jan Munzar také čestným členem "Spolku vojenských vysloužilců v Putimi"


výřez ze jmenovacího diplomu

Spolky veteránské měly mimo cíle určené Vídní především charitativní účel, - nemajetným bývalým vojínům vypravit důstojný pohřeb a v parádě doprovodit nebožtíka s hudbou ke hrobu, pečovat o vdovy a sirotky.
Základem příjmů byly hlavně příspěvky členů a zisky z pořádaných kulturních akcí. Oslavovali různá výročí mocnářství, při kterých defilovali pod spolkovým praporem ( prapory těchto spolků bývaly většinou na jedné straně červenobílé s českým lvem nebo sv.Václavem a na straně druhé černožluté s říšským znakem). Při těchto slavnostech se většinou také střílelo z hmoždířů.
Kdy byl v Putimi tento spolek který měl své čety i v přifařených obcích založen nevím.
Prapor, který si spolek putimských vojenských vysloužilců pořídil, byl slavnostně posvěcený 23.10 v r.1898.
Po pádu mocnářství v Putimi spolek veteránský zanikl. Jejich prapor od bývalých členů odkoupil náměstek velitele sboru dobrovolných hasičů a hasičskému sboru jej daroval, protože "bratři hasiči" veteránský prapor zakoupit nechtěli.
Při příležitosti slavnosti předávání do užívání nové, již druhé čtyřkolové dvouproudní stříkačky 28.září 1924, byl prapor opětovně vysvěcen - jako hasičský.
Z tohoto vznikla ve sboru roztržka, neboť hasiči nechtěli nosit v čele slavnostních průvodů prapor se symboly bývalého císařství. Na hasičské valné hromadě 17.1.1926 usneseno prapor dárci vrátit, jelikož jej sbor vůbec neužívá a roztržka mezi členstvem byla zažehnána.
Osud veteránského bubnu který byl rovněž pro spolek nepostradatelný je neznámý.




V roce 1918 se stal Jan Munzar čestným občanem Putimi