Rybářské závody

(z kroniky MO ČRS Písek)

Dne 21. dubna 1957 na slavnostní schůzi v písecké sokolovně, oslavil rybářský spolek v Písku75. výročí svého založení (15. srpna 1882).

Na oslavu tohoto významného jubilea rozhodl se spolek pořádat rybářskézávody na odstaveném rameni říčky Blanice u Putimě a to každoročně v měsíci květnu.

Tomuto úseku počalo se říkat "Závodiště" a toto pojmenování zůstalo. Závodiště je necelý kilometr vzdáleno jižně od osady Putimně, Závodní úsek je tichá voda odstaveného ramene Blanice s bohatě přerostlými břehy a měří přes 1km.
Závody začínají ráno v 7. hod. a s přestávkou od 11. hod kdy se mění stanoviště trvají do 14. hod.
Vklad pro závodníka činí 20 Kč + 1 Kčs za tiskopis, celkem 21 Kč. Přihlášky se podávají osobně nebo zasílají písemně nejpozději do 30. dubna do kanceláře Svazu Čs. rybářů místní organizace v Písku, Jungmanova třída. Počet závodníků bývá mezi 500 až 600.
Úsek je před závody bohatě zarybněn to až 15 q hlavně kaprů, takévyřazenými kapry, jikrnačkami a mlíčňáky až do kusové váhy 15 kg. Podle možnosti nákupu od státního rybářství bývá nasazováno až 60 takových přestárlých kaprů.
Tyto závody jsou dostaveníčkem sportovců z celých Čech a hostů přihlížejících těm závodům, z blízkého i vzdálenějšího okolí bývá přítomno až 2000.
Počet úlovků dle toho, jaké je počasí a jak ryby berou, kolísá mezi 200 až 500 kusy v celkové váze 250 až do 600 kg. Mezi úlovky bývají jedinci 15 kg i více.
Na hlídaném parkovišti pro Závodiště bývá někdy i přes 100 jízdních kol, 200 motociklů a 150 automobilů. Tyto údaje svědčí o oblibě závodů rybářské místní organizace v Písku.
O občerstvení se dobře stará Jednota, četnýmí vkusně upravenými prodejními stánky a restauračním zařízením.
Dechová hudba bývá příjemným doplňkem pro zpestření nálady na "Závodišti".
Každoroční písecké rybářské závody stávají se takřka tradiční rybářskou poutí "u Putimě".

Na Příklad 15. května 1960 bylo 588 závodníků (500 míst bylo vyprodáno již 14 dní předem). Závodníci z jiných rybářských organizací se děli asi tak na polovic s píseckými rybáři. Na závody přijeli rybáři až z Mostu, nechyběli rybáři z Protivína, Vodňan, Českých Budějovic, Prachatic,Volar, Vimperka, Strakonic,Volyně, Mirovic, Březnice, Příbramě, Tábora, Říčan, Prahy, Plzně, Žatce a j. Byl rozděleno 33 hodnotných cen v ceně asi 1500 Kč. celkem bylo uloveno 276 ryb ve váze 530 kg ( 1. cena úlovek ve váze 12,40 kg, 2. cena úlovek ve váze 9,80 kg, 3. cena úlovek ve váze 9,50 kg ). Družná zábava při dechové hudbě trvala skoro až do setmění. O dopravu rybářů i hostů se starala kyvadlová autobusová doprava z Písku.

foto r. 1957












foto r. 1975





Na závodišti se po skončení závodů chytávalo do podzimu jako na každém jiném revíru. Poslední rybářské závody pořádal písecký Rybářský svaz na této staré části řeky Blanice v r. 1986. Od r. 1987 bývalé závodiště zůstalo dále součástí revíru Blanice 1, ale pro tenkrát neřešítelný problém s průtokem vody se přestalo zarybňovat. Nyní po revitalizaci a dokonalém zprůtočnění se stalo revírem putimských rybářů, které jistě i tato stránka bude inspírovat k podobným závodům.


Zanikající rybářské radosti.

Vzpomínka pamětníka Matěje Kolaříka putimského rodáka, faráře v Domažlicích, Čížové, Sedlici ( nar. 15.10.1891 v Putimi č. 126 - zemřel 1958 v Sedlici u Blatné )
Článek ze sborníku "Český lid" r. 1927

Zdrojem radostných požitků, pramenem obživy chudých bývalo na Písecku po dědinách u vody provozované rybářství.
Zvláště před vánočními svátky sháněly se ryby, jak bylo možno.Zvláštní způsob rybaření bylo přelívání "tůní" a "jezer", totiž hlubokých to jam z doby rýžování zlata, v nichž místo zlatého písku při "velké vodě" často uvízly mnohé ryby.

Byl to přeradostný pocit, odměna veliké námahy, když dno tůně vykazovalo bohatou kořist rybí směsi; bývaly tam hlavně líni, pískory, štíčata a okouni, zvaní ševčíci. Pískory skýtaly o Štědrém dnu masíčko do černé omáčky. Žel taky někdy lopotili se přelejvači marně. Dravá vydra vylovila drive než došli ke dnu.

Po zregulování Blaníce zaniklo přelívání snad navždy. Ryb v řece zregulované jest málo, velká voda nepřijde a tůně vyschlé zarůstají žabincem. Proto mizejí i tak zvaní "tiší blázni", to jest rybáři sváteční na udici, kteří trpělivě trávili na březích celé sváteční odpoledne, hlavně v tichých polohách a u břehových "vejtržků", které byly komorou ryb.

Zaniklo i chytání ryb "pod břehy", kdy poplašením zakalením vody ryby se ukrývaly do řas pod břeh říční a rybáři rukama hmatajíce chytali je do "prahoušle". Zaniklo chytání zakázané "na krongle" neb bodla, jimiž pod čistým ledem hlavně seskupené parmy a paroustve v ložiskovém družstvu byly z nasekané studánky nelítostně nabodávány a tím chyceny. Zaniklo již docela rybářské pytláctví noční, totiž líčení na šňůry, na vnadidla do háčků, zakázané ovšem; zmizelo navždy i chytáni do čeřenu, které hlavně v době blížící se bouřky bylo výnosné.
Mnohého způsobu chytání není škoda, byl často nelítostný, hlavně na krongle.

Chytání na udici, do čeřenu a vylévání tůní jest ovšem škoda, hlavně pro vrstvy chudší, které měly občas obživu, ba i menší výděleček odprodejem chycených ryb.

I bohaté rybníky při výlovu skýtaly chudině obživy hojné. S napětím čekali již kluci na hrázi se sudníky (košíky), až zavzní po posledním nevodu (síti) z hrdel lovců radostné "hoří". Ihned se nahrnulo klučí drobotiny do loviště celé klubko a každý hledal v bahně ponechané ryby malé, okouny, línky, papriky a štičky. Větší ryby se pak pekli jako pochoutka hlavně dětí, malé se očistily, usušily v peci nebo na kamnech a přes zimu se přidávaly jako koření do bramborové polévky, která byla velmi chutná, sytá a výživná.

Rybáři udicoví měli i svoje pověry. Nejvíce "braly" ryby na udici, upletenou před východem slunce na Velký pátek anebo položenou a zakopanou v mraveništi přes bouřku.



Putimský rybář který věděl kdy a kde ryby "berou".

Stará řeka Zpět hlavní nabídka Starý soutok