Roučků mlýn v Putimi





První písemná zmínka o mlýně v r. 1539.


Byl majetkem písecké vrchnosti, která jej pronajímala za sjednanou roční činži.
V roce 1765 - 3 mlecí složení ,1 jáhelka a 4 stupy.
Ke mlýnu přiděleny obce: Putim, Smrkovice, Heřmaň, Paseky, Nuzov a Kukle.
Za Josefa II. dekretem z 31.7.1809 toto ustanovení zrušeno, a nastalo mletí svobodné.
Roku 1809 přistavil mlynář Jan Radáš ke mlýnu pilu.
Po roce 1848 byly všechny nájemné statky, mlýny, hospody a pod. v dědičné vlastnictví prodány. Putimský mlýn zakoupil dosavadní mlynář Prokop Skuhra, 2.3.1856 jej prodal Barboře Šrámkové, která jej prodala 1.12. téhož roku 1856 Vojtěchu Roučkovi ze Žára? z okresu volyňského za smluvenou cenu 12.000 zl.
Podle notářských smluv přešlo právo vlastnické od 7.1.1878 na syna Vojtěcha Roučku a jeho manželku roz. Jiranovou ze Skal u Protivína.

Jeho syn Jaroslav Roučka , již jako majitel 15.2.1926, požádal u Zemské politické zprávy v Praze o udělení vodoprávního povolení, k výměně dosavadních dvou vodních kol na spodní vodu za dvojitou Francissovu turbínu.
Komisí zemské politické zprávy, která za účelem povolení instalace šetřením ve mlýně 8.5.1926 zjištěno:

Rozměry stávájícího mlýnského kola:

Průměr kola495 cm
Počet lopatek 40 ks
Hloubka lopatek67 cm
Šířka kola150cm
Průměr hřídele50 cm

Odpovídající množství vody zjištěné výpočtem pro toto kolo bylo 1,065 m3/sec.
Spád vody naměřen 1,705 m.
Kolo pily již odstraněno, žádná součásti k zjištění přesného rozměru se nedochovaly. (kolo se od kola mlýna lišilo šířkou která byla 80cm, a bylo konstruováno jako jednookružní hřebenáč).
Dále komisí shledáno:

Snížené prahy stavidel - u pily o 28 cm, u mlýna o 21 cm níže než bylo naměřeno v r.1912 (měřeno podle pevného bodu nivelentního osazeného v zápraží mlýna ) Touto úpravou mlynář mohl překračoval limit odběru vody ze řeky Blanice který mu byl vodním výměrem z r.1916 stanoven 3,9m3/sec.
Dle prohlášení mlynáře povstaly tyto změny v době války, kdy bylo nutno je z důvodu zásobování lidu bezodkladně provésti.

V r. 1913 ve mlýně již tři válcové mlecí stolice, dvě kamenná složení a čistírna obilí. (písemná poznámka Vojt.Roučky již z r.1913: „v dohledné době bude třeba zvětšit vodní motor".)

Tento mlynář býval váženým občanem, přítelem P.Jos. Baara putimského faráře - zemřel 1.2.1922.

Povolení k instalaci turbiny vydáno Jaroslavu Roučkovi 2.6.1926 a tato 21.10.1926 vodoprávní kolaudací uvedena do provozu.

Turbina (Francisova) je dvojitá rychloběžná s vodorovným hřídelem (se středovým ložiskem uloženým v suchu) postavena firmou „Breitfeld & Daněk" v Blansku.

Výkon turbiny 40 Hp (30kw)
Průměr oběžného kola 690mm, 18 lopatek
Hydraulická účinnost 0,8 - efekt 75 %

(V současné době turbina opět v provozu.)

V roce 1928 „stavební podnik Bedřich Buzek Putim" postavil při mlýně strojovnu pro naftový motor.

3.9.1945 žádá J.Roučka jihočeské Elektrárny a.s. v Č.Budějovicích o zřízení přípojky pro odběr elektrické energie potřebné pro světlo a pohon mlýna .Uvedený odběr do 15 kw, pokud nebude elektriku vyrábět vlastním stávajícím zařízením.

Pan Jaroslav Roučka, majitel mlýna byl posledním opravdovým, technicky nadaným mlynářem, dobrým podnikatelem a sousedem v obci, kterému však byl mlýn v padesátých létech znárodněn.
Ve svém mlýně nejmodernějším a nejvýkonnějším na řece Blanici, potom pracoval jako zaměstnanec národního podniku „Mlýny a Pekárny Pardubice".




r. 1913


asi r.1915


detail předešlého snímku



Dřevěná stavba je pila. r.1920




Detail pohledu od mostu


pila pohled od jihu r.1920


r.1920


Toto je horizontální jednolistá rámová pila z konce 19 stol. Podobný stroj mohl pracovat při putimském mlýně. K zastavení pily putimského mlýna a jejímu odstranění jistě přispělo to, že v Písku již pracovaly výkonné parní pily.



Asi v r.1975 se mlýn stal zdrojem železného šrotu a palivového dřeva místní organizaci "Svazarm".

Pohled do Mlýnice



Válcové mlecí stolice a šrotovník - stav při demolici mlýna

V r. 1943 ve výbavě mlýna:
  • čtyřválcová stolice "žitná" 600x300 "Union"
  • čtyřválcová stolice "Prokop"
  • dvouválcová stolice porcelánová "Union"
  • tříválcová stolice "Leibeck Kasel"
  • šrotovník "Union"
  • šrotovník kamenový s košem a lubem
  • loupací stroj "Union"
  • loupací stroj "Olimpia"
  • loupací bruska



Stroje na čištění krupic a rovinné vysévače stávaly v tomto patře.




Zbytky mlecích kamenů putimského mlýna, na kterých je viddět "křes" (rýhování) kteý je ukázkou mistrné mlynářské práce.Tyto horní kameny (běhouny) měly průměr 85cm, a podle směrného čísla pro výpočet otáček kamenů v českém složení byl tento 220 ot./min. Výška nového běhounu bývala asi 60 cm, a byl okován obručí.



r. 1976


r. 1976


Povodeň r. 1975


"Před "revolucí" 1989.

Oprava jezu r. 2005




Zajímavostí je, že na mapě obce z r. 1837 jsou značkami zakresleny u tehdy ještě vrchnostenského mlýna v Putimi čtyři kola a páté u pily. V Heřmani, má v mapě ze stejné doby Benešovský mlýn kola dvě a Červený mlýn rovněž. (Velké mlýny na Labi mívaly až 16 kol.)

Neštěstí ve mlýně - (zapis P. Jos. Baara)
12. Listopadu 1885 zemřel Jan Kouba 21 let mládek ve mlýně v Putimi č.60, z Hradčan /Račan/ osada Bohumilická, rodilý syn Tomáše Kouby, rolníka v Hradčanech č.2, okres prachatický, a matky Rozálie roz. Maříkové z Hradčan č.2.
Zemřel nezaopatřen, nešťastně vtržen do kola mlýnského, a tam okamžitě umačkán, že kněz nemohl býti povolán. Pohřben 14. listopadu u Sv. Vavřince v Putimi