Oltář v putimském kostele


Hlavní oltář Sv. Vavřince

V putimském kostele býval oltář, který zřízený od Dona Huerty pro písecký kostel, byl později prodán do Putimi .
Oltář nový jíž v r. 1834 rekonstruovaný, (vsazen nový obraz Sv. Vavřince od strako - nického malíře Celerína ) je v kostele dosud.
         
Obraz světce z původního Huertova oltáře byl darován píseckému muzeu.


Lístek na zadní stěně oltáře:


Opis:

Tento oltář byl založen od španělského jenerála Martina don Huerty. Don Martin de Huerta byl muž malý, tělnatý, červených od nemírného požívání vína odulých tváří, malých, černých, pichlavých očí s vlasy krátce přistřiženými, brady z části nesmírnými černými valousy zarostlé. Měl na sobě žlutý oděv svého pluku, plstěný širokostřechý klobouk s náramným červeným pérem, které mu až ma záda viselo, na krku skvostný, zlatý řetěz, a na něm veliký zlatý peníz s obrazem císařovím zavěšený.
Hlas jeho byl následkem velkého křičení a lání chraptivý a ve výšce kviklavý, mluvil česky a německy lámaně, avšak dosti zběhle, jenom že často obě řeči spolu míchal.
Dominik Jelínek řídící učitel 10.7. 1876
Pozn. Že lístek tento by již vetchý,
sešlý, opsal r. 1900
Jos. Baar far.a b. not.


Na přibitém prkně nalepené plátno je snad zbytek obrazu - portrétu Martina don Huerty který se nedochoval a který prý byl součást starého oltáře.
Uváděno také že se jedná o oddělenou spodní část původního oltářního obrazu Sv. Vavřince, který je uložen v muzeu v Písku.


Český volný překlad nápisu dolní části obrazu:

"Když Ferdinand sešlapal hrdla rebelů a vlasti vrátil starobilou víru, vévoda jeho znamenitý v boji Don Martin Huerta založil tento oltář, jako svědectví nebeským mocnostem, jak srdce jeho hoří láskou ke katolické viře a jako svědek ochrany, když byl od nepřítele do Plzně zajat . Velkomyslný, zbožný, vévodo třebas tě život opustil, přece věčně bude žíti tvoje jméno Huerta. "


Don Martin Huerta de Hoef

V době války třicetileté pověstný dobrodruh, cizozemec, původně krejčí ze zchudlé španělské šlechtické rodiny, pak prostý voják Marradasova pluku. Službou ve vojsku císaře Ferdinanda II. dosáhl hodnosti císařského generála. Na své útraty postavil císaři jezdecký prapor, s nímž se vyznamenal v bojích s Benátčany r. 1609. Postupoval rychle v kariéře, bezohledný v loupení a obohacování se všemi možnými způsoby (mj. i půjčkami Lichtenštejnům).
Od roku 1623 měl v dočasné zástavě celé písecké panství a fanaticky zde šířil katolickou víru.
Byl vyhlášený, zvláště svým surovým způsobem, jímž obyvatelstvo nekatolické násilně nutil k přihlášení k víře katolické.
Zemřel 13.12. r.1637 k úlevě všech, jak nasvědčuje rčení: "Huerta - poberta, už je u čerta"! Tělo jeho pochováno v Praze, srdce v klášterním kostele v Písku.


Zpět hlavní nabídka Zpět kostel