Kostel sv.Vavřince v Putimi

   O putimském kostele se můžeme dočíst:

   První dochovaný písemný doklad o jeho existenci je z roku 1205, jde o listinu citující dvě starší písemnosti; v první z nich kníže Břetislav II. daroval benediktýnskému klášteru Ostrov u Davle kapli sv. Petra v Putimi, čtvero popluží a část řeky Blanice. ( Břetislav II. vládl 1092- 1100 ) V r. 1140 přidal kníže Vladislav blízký les. Kaple (kostelík) byla v době vlastnictví kláštera, tehdy nejpozději ve 13. století, pravděpodobně kolem roku 1270 přestavěna (asi zvíkovskou královskou hutí) na kostel ke cti sv. Jana Křtitele, později přesvěcený ku cti sv. Vavřince.
Patronátní právo ke kostelu měl český král, který je také dvakrát zmiňován při uvedení nových farářů - roku 1374 a roku 1409.
Kostel míval jen jednu (dnešní jižní) loď. Severní loď s věží byla přistavěná ve 14. století. Mohutná, dosti široká věž kostelní mívala štíhlou střechu ve tvaru osmihranného jehlanu s bání na osmi sloupech zhotovenou (obnovenou) v r. 1786 na způsob papežské trojkoruny. Pod věží je sakristie přístupná ze severní části kostela. Obě lodě byly původně odděleny zdí a každá měla zvláštní vchod a po vzniku husitství prý každá sloužila věřícím jiného vyznání - jižní katolíkům, severní utrakvistům (na severní zdi kostela je viditelné zazdění vchodu).
Královské patronátní právo fakticky zaniklo za husitských válek, kdy se putimská fara stala utrakvistickou.
Na straně evangelia (levé) ve staré jižní části kostela jest hrobka Radkovců, která byla v r. 1826 otevřena a vešel tam pan farář s učitelem.
Nalezeno bylo pět velkých, hnilobou rozpadlých rakví s kostmi a čtyři dětské rakve. Na jedné této dětské rakvi byl přibit obrázek s letopočtem 1762. Potom pláště aksamitem obroubené, hedvábný ženský klobouk (neb čepec) a dobře zachovalé střevíce ženské. V mladším oddělení kostela leží rytíř Mikuláš Wrábský z Wrábí a na Mladějovicích, jenž umřel r.1581 a další členové tohoto rodu.
Když v r. 1834 chrám Páně dláždili, našel se pod cihlami kámen náhrobní s písmem nečitelným, s erbem Švamberků kteří měli na počátku 17. století statek Kestřany hrad Zvíkov v držení.
Pochováni jsou zde také dva hodní učitelé - roku 1716 dne 1. února Řehoř Hrubý cantor putímský, a r. 1770 Ignátius Kreš, ludirector Putimensis. Též je zde pochován poslední husitský farář Silván Zahořanský, krerý zemřel 27. srpna 1610. Za hřbitovní zdí ze severní strany v r. 1741 zřízena kostnice.
Požár věže 7. června v r. 1832 přispěl k celkové opravě kostela dokončené v r. 1834, při které byla postavena kruchta klenutá v jižní lodi na místě kruchty dřevěné a zřízen na ni vchod z nově přistavěné vstupní kobky. Kostel byl tohoto roku vydlážděn kamennou dlažbou, zvenku i zevnitř obílen. Kříž na po požáru opravenou věž vztyčen 29. září 1834.
(Také v levé kostelní lodi podél zdi bývala dlouhá dřevěná kruchta, kde bývalo místo pro "čeleď mužského pohlaví". Kruchta tato bývala potřebná tím, že původně do Putimi přifařeny byly obce Zátaví, Kestřany, Lhota a polovice Sudoměře, poněvadž tehdy v Kestřanech kostela ještě nebylo. Druhá polovina Sudoměře přifařena byla do Jinína. Mimo dosud přifařené obce k Putimi - Hradiště, Smrkovice a Nový Dvůr přifařeny byly až do r. 1786 také Semice, které v tomto roce k děkanskému kostelu v Písku připadly.)
Františk Daňkovský, místní hostinský zaplatil r. 1835 výměnu obrazu Sv. Vavřince na hlavním oltáři. Na zadní straně obrazu je švabachem napsáno: Tato památka zřízena nákladem Františka Daňkovského, k uctění Pána všemohoucího a Sv. Vavřince, patrona tohoto chrámu Páně, pod duchovním řízením velebného pana faráře Ondřeje Zlocha 1835.
V r. 1885 všemi instancemi povolena instalace bleskosvodu kterou 7. června plzeňský strojník Zikmund Vaněk zahájil. Práce trvala dva dny.
R. 1877 rozšířen hřbitov o dolní část a postaven kamenný kříž před vchodem na hřbitov na místě původního dřevěného kříže.
R. 1879 přestavěny nákladem 250 zl. varhany, tak že se docela novým rovnati mohly. (hrací stůl otočen, aby varhaník seděl čelem k oltáři, což dříve nebylo) Také byl v tomto roce zřízen nový Boží hrob.
R. 1893 schváleno, aby byl kostel putimský opraven, a sice věž velká, aby byla sňata a dána nová, krov z levé lodě sňat a novým nahrazen, malá vížka aby byla nově dána. Vše rozpočteno na 4059 zl. 16 kr. Hodiny věžní vypočítané na 90 zl. výloh dá sejmout, opravit a uložit obec putimská sama. Práce započaty 7. května 1894.
R. 1917 - odebrány zvony jako materiál pro zbrojní výrobu Rakouska.
R. 1929 - zavěšeny nové zvony, které byly odvezeny v r. 1942 rovněž pro válečné potřeby velkoněmecké říše.
R. 1932 osazen obcí nový stoj a ciferníky věžních hodin
7. června 1968 v 01. hod věž kostela zapálena bleskem

Zajímavost:

7. června 1832 požár věže - zapálena bleskem

7. června 1885 instalován na věž bleskosvod

7. června 1968 požár věže - zapálena bleskem


Stáří putimského kostela také potvrzuje výňatek z dějin obce Mirotice:

"Ještě před vybudováním děkanského kostela v Písku a po zániku kaple bozeňské (Bozeň - zaniklý hrad u Březnice) se stal rozsáhlým centrem duchovní správy mirotický kostel sv. Jiljí, neboť do poloviny 13. století Miroticím nejbližší kostely byly až v Milevsku, na Červené, Albrechticích a Putimi".



Kostnice putimského hřbitova v r.1915

zpět Začátek stránky