Upomínka na ustavující slavnost hasičského sboru

- sešit vydaný P. Jos Baarem:



Doslovně opsáno:

Památka

na první

ustavující slavnost

sboru

dobrovolných hasičů v Putimi

konanou

ku cti sv.Floriána

jakož i

na svěcení sborové stříkačky

dne 9.května 1897.

Dvě slavnostní řeči přednesl Josef Baar, farář, bisk. notář a předseda sboru kterýž je věnuje

Slavnému sboru

a jeho vysoce ctěnému prvnímu veliteli

Vojtěchu Roučkovi,

na důkaz úcty a přátelství

za šlechetné a zbožné konání

na prospěch spolku





I.Řeč ku sboru dobrovolných hasičů v Putimi při I. sborové slavnosti 9. května 1897:

Památný,úchvatný zjev patří dnes naše svatyně jakéhož dosud neviděla. Jsou přítomní osadníci všeho druhu. Vidím známé tváře, které zde bývají, ale v tomto odění, v stejnokroji, jsme jich v kostele dosud neviděli při službách Božích, jsou zde známí i ze spolku druhého jakož účastníci dnešní slavnosti, ano i členové a zástupci jiných ctěných a milých sborů sousedních.
A proč as přišly všickni v stejnokroji, dnes k nám? Abyste uctili Boha, a jeho za po- moc vzývali, abyste s námi uctili svého patrona, ochránce to v nebezpečí ohně, abyste poctu vzdali velikému mučedníku, sv.Floriánu, jehož slavnost se koná v církvi 4. května každoročně.
Milení osadníci! seřadili jste se ve sbor dobrovolných hasičů, a přišli na dnešní slavnost, která se přeložila na neděli, by jste se ji všickni bez překážky mohli účastniti, ano i jiné a nám vítané sbory ji konají s vámi na důkaz lásky bratrské a vzájemného přátelství.
Za dob našich šíří se život spolkový utěšeně dle hesla našeho nejmilostivějšího císaře a krále Františka Josefa I.: "viribus unitis" t.j. spojenými silami. Nacházíme tudiš ve všech městech, větších i menších obcích spolky, jednoty a sbory, z nich každý má svůj cil a účel stanovami vytknutý, kterýž také sleduje, jsoutě stanovy zákonem sborův.
Sbory hasičské ten šlechetný mají účel, že chrání ohrožený majetek občanů, svých spolubratří, v případě nebezpečí ohně a požáru, aby bránili živlu zhoubnému.proto je oděv jejich určen prvně a hlavně ku práci požárové, proto i taková jejich výzbroj. A tu jmenem svým i celé osady, celé obce a veškerého občanstva pozdravuju a vítám vás všechny o naší dnešní slavnosti v této svatyni, v níž jsem obětoval mši sv., aby Bůh na přímluvu sv. Floriana sboru našemu žehnati, jeho nehody chrániti, naší obec a celou osadu zhoubného ohně ušetříti ráčil.
Že však sv. Florián (Květoň) téměř po 1600 let se uctívá jakožto patron proti ohni, dovolíte, abych dnes ku jeho cti a slávě promluvil.
K tomu cíli poukážu:
a) na jeho sv. život, z něhož pro nás vzejde některé ponaučení.
Poslyšte mě počínajícího uctění sv. Floriána ve jménu Páně!
Pojednání:
a) Smutné, přesmutné byly doby pro křesťany za císaře římského Diocleciána a spoluvladaře Maxmiliána, kteří se vší silou zasadili proti křesťanům je pronásledujíce a hubíce.
Taký též rozkaz byl dán Akvilínovi, vladaři zemi norické (nynějšího Rakouska), kterýž bez meškání ve městě Laureakum (Lorchu), po křesťanech pátral, aby jedle rozkazu císařského buď po dobrém nebo po zlém od víry Kristovy odvrátil. mnozí se rozutíkali, skryli, ale byli jímáni, jakož se stalo 40 vojínům, kteří podstoupili smrt za víru.
O tom uslyšel Florián, správce vojska římského jenž v Cecii (Zeiselmauer) přebýval. I ubíral se do Lorchu, takto u sebe rozjímaje: mladí vojíni podstoupili smrt pro Krista, a já starý vojín (veterán) bych tak neučinil? I potkal na cestě vojáky slídící po křesťanech, aby je jímali. Těm pravil: Proč jiných hledáte? já jsem křesťanem, mě vezměte.
I byl jat, ku vladaři přiveden, který lichocením i hrozbami se snažil Floriána od víry odvrátiti, avšak marně. Florián se toliko důvěrně k Bohu modlil, a doložil: ani ďábel mě od Ježíše Krista neodloučí. A k Akvínovi: nad tělem mým moci máš, ale ne nad mou duší. Ve věcech vojenských tě budu na slovo poslouchati, ale nikdy v tom co se týče mé víry,
Rozzuřený vladař dal Floriána zbíti holemi. ale světec pravil:
Abys viděl, že se muk žádných nebojím, dej hranici zapáliti, a já na ni vstoupím.
Když tak učinili katané , velel vladař: obětuj bohům a budeš muk zbaven. Florián odpověděl: jen Bohu pravému oběť přináším, a jsem povděčen, že mě můj Bůh poctil mukami. Na to mu ostrými klikami z pleci maso trhali, ale on tím více děkoval Bohu, a volal že jest křesťanem.
Posléze vynesl Akvilín soud, aby s mostu do řeky Enlže byl svržen a utopen.
Vesele spěchal světec k tomu místu. Tu mu uvázali těžký kamen na hrdlo, jen pomodliti se ještě směl.asi hodinu se ještě modlil tak vroucně, že ani jeden z vojínů neodvážil se, jeho dotknouti.
V tom přiběhl jakýs mladík, a ten vytýkal vojákům, že špatně konají rozkazy císařské.
I svrhl muže Božího do řeky - 4. května.
Ale trest boží mladíka ihned zastihl, neboť mu obě oči vytekly, když za padajícím hleděl do řeky.
Rok smrti není přesně znám, toliko jisto, že koncem 3 století, snad právě 297., tedy snad 1.600 let.
Vlny vynesly sv. tělo na skálu, kdež orel je chránil před zvěří a ptactvem, až zbožná žena, jménem Valerie, ve snách napomenuta jej ve svém statku pochovala.
Na místě tom vystaven kostel, později i klášter Benediktínský, hojně nadaný, známý u sv .Floriána, poblíž Lince. (Karlík životy sv.)
Tak zakusil náš světec oheň i vodu, a proto se vzývá jako mocný ochránce v nebezpečí ohně.
Na mnohých domech vídáme též jeho obraz. Jesť patronem sborů hasičských, jakož i všech lidí, jest vzorem vojínům, ano vzorem všech křesťanům.
A za kterou příčinou sdělil jsem vám krátce jeho životopis?
Abyste o dnešní první slavnosti tím vroucněji uctívali svého ochránce, svého přímluvce v nebezpečí ohně, abyste věděli, jak velikého mučedníka oblíbil sobě lid křesťanský po tolik set let vzývati ve svých potřebách a nehodách, jehož každý jednotlivec ctí a vzývá právě tak jako celé sbory v šiky seřaděné na př. kovkopové ve skalách, i havíři jeho mimo jiné svaté vzývají, hlavně pak sbory hasičské.
Dále pak sdělil jsem život jeho, abychom všickni jeho ctnostný život následovali.
A v čem as? - Odpovím v díle II. Obnovte pozornost svou!
b) Vzácná byla před tváří Hospodinovou smrt sv. Floriána. Hrdinské vyznání víry, odevzdanost do vůle boží, nezlomné setrvání v dobrém, vřadily jeho v počet svatých. A tam v nebes výšinách drží stráž a ochranu nad námi.
V Horních Rakousích mají 4.května zasvěcený svátek. Než každé město ba vesnice budují ku cti jeho svatyně, kaple, sochy, oltáře a obrazy.
I my máme v kapličce zdejší obraz jeho, ku kterému co rok chodíváme v průvodu, i dnes tak učiníme. Jest znám sv. Florián co ochránce v nebezpečí ohně a všech , kdož s nebezpečím pracují.
A jak jest také všem potřebí, mocné Tvé ochrany, sv. Floriáne!
Nejednou hrozí nebezpečí hasičům poraněním, ba i život všanc dává statečný hasič, aby uchránil své bratry.
Jak krásné to povolání!
Minulý týden jak jste četli aneb slyšeli, při požáru v Malém Boru u Horažďovic, byli padajícím štítem 2 hasiči zabiti, někteří též zraněni.
Tam spěchá otec k šachtě, koná motlitbu, vzývá své patrony, aby se šťastně vrátil k rodině. Doma se modlí matka s dětmi za otce, aby nepřišel k úrazu. Hle, jak nám všem třeba ochrany. I bude nás obzvláště chránit sv. Florián, budeme-li i my jeho následovati.
Jako perla vzácná leskem svým každého potěší, tak víra sv. osvěcuje a sílí nás. Víra to byla, jež sílila sv. Floriána, že podstoupil smrt mučednickou, že položil život za Krista. Z víry pak pučí naděje na život věčný, a vykvétá láska jakožto svazek dokonalosti, spojení to s Bohem.
V pravdě: víra jest ta perla nebeského lesku, posvátná to boží berla pro pouť v tomto životu.
Proto praví Spasitel:
"kdo uvěří, spasen bude - kdo neuvěří, již jest odsouzen. " A sv.Pavel dí: "bez víry nemožno se líbiti Bohu."
Má-li však víra býti ku spáse, musí býti pevna a živa, t. j. skutky dokazována, jak sv. Jakub napsal: "Co prospěje bratři moji, praví-li kdo o sobě, že má víru, nemá-li skutků? Zdali bude moci víra spasiti jej ? Jako tělo bez duše mrtvo jest, tak i víra bez skutků mrtva jest."
Nuže, vložme ruku na srdce a vyznejme, zdali naše víra pevná a živá jest ? Bohu budiž žalováno, že tomu tak není. Neslýcháme-li kterak mnohý člověk ve své hrdosti, za časté drzý poběhlík, si dovoluje víru sv. tupit a zlehčovat? A co činíme my k obhájení víry ? Mlčíme hříšně z bázně, aby se nám taký neb jemu podobní bezbožci a nevěrci nevysmáli.
Vizme jak mnohý jest jen dle jména křesťanem, skutky jeho však horší jsou pohana. Jak mnohý zanedbává modlitbu, kostel sv. zpověď, ty zdroje naší spásy. A přece prý má taká víru; ale jakou: Mrtvou lépe řečeno - žádnou.
Pohlédneme-li v příbytky lidí těch a takých, marně pátráme po obrazech svatých, na nejvýš jestli ponechali někde v koutečku malý křížek, a i ten musí někdy ustoupiti - zrcadlu. Než Bohu díky, že tomu není tak všady,
Nechci, milí přátelé, býti mravokárcem, leč to musím podotknouti, kterak sobě otcové naši vážili toho drahého klenotu, viry sv., již nám hlásali bratří Solunští; Cyril a Methoděj, jíž v Čechách šířili sv. Ludmila a sv. Václav.
Nuže, Vykoupenci Kristovi! nechať i v našich srdcích potrvá víra a její blahý účinek, nechať jest nám drahým dědictvím v zemi svatováclavské.
Že však vy všickni, velevážení sborové hasičů, jakož i ostatní spolky, si víry sv. vážíte, dokázali jste dnes skutkem, svou zde přítomností; vždyť kdo si víry neváží nešel by oslavovati sv. ochránce; kdo se nemodlí, nešel by na služby Boží. Vy víte, že z víry plyne láska k Bohu i lidem, a proto vystoupení veřejné všech sborů ku blahu blížních, jest důkazem víry pevné a živé, a zároveň dokazuje, že v srdcích chováte úctu a lásku ku sv. patronům našim zemským, jakož i ku sv. Floriánu.
I veškeré obecenstvo osvědčilo víru pravou, že se tak četně účastní naší slavnosti jako pouti neb památky dnešní.
Nechať zkvétá povždy víra ta v srdcích všeho lidu! A my konajíce skutky víry, kéž dojdeme zasloužené odměny!
Poznali jsme dnes život sv. Floriána i naučení z něho pro nás.
Nuže sv. Floriáne, patrone náš a těchto ctihodných sborů, žehnej nám, ochraňuj sbory ty vlastenecké, ochraňuj všecky své ctitele, abychom na konec života mohli všickni se sv. Pavlem zvolati: "Dobrý boj jsem bojoval, víru zachoval, naposledy vložena jest mi koruna spravedlnosti."
Amen.

II. Promluva při svěcení stříkačky sboru hasičského v Putimi 9. května 1897.

"Dobrořečte vody všecky Pánu, chvalte a nade všecko vyvyšujte ho." (Dan. Cant. 3, 60. )

Účinek i užitek živlů veškerých: vzduchu, vody a ohně jest blaživ a velepotřeben, pokud se arci udržují živly v mezech své působnosti. Běda však, rozpoutá-li se kterýkoliv živel! Tu se stává člověku škodným a nebezpečným, ba záhubným, ohrožuje životy lidí i zvířátek, ohrožuje příbytky i majetek.
Člověk se snaží činiti mu přítrž, hledí omeziti jeho zhoubnost, a klade mu dle možnosti a síly meze. K tomu cíli dal Bůh člověku rozum, dal mu síly duše i těla. Důmyslně zhotovenými stroji pracuje, bojuje silná páže, obětavá, dovedná a vycvičená ruka, aby upoutala živly a odvrátila zkázu.
A zde stojí takýto stroj ku hašení ohně určený, jenž pořízen slavnou obcí zdejší dnes přechází v užívání slavného sboru hasičského.
Než však bude k výkonům přijata účeli odevzdán, přáli jste si aby byl církevně požehnán a posvěcen. A dobře jste tak učinili, pamětlivi slov žalmisty Páně: (126.Ž)

"Nebude-li Hospodin stavěti domu, nadarmo pracují, kteříž staví jej; Nebude-li Hospodin ostříhati města, na darmo bdí kdo ostříhá ho." (Nisi Dominus...atd.)

V ten rozum i české přísloví pěkně zní:
"Bez Božího požehnání, marné naše počínání"; a jiné: "Bez Boha nic nemoha."
Vyzdobili, okrášlili a ověnčili jste nejpotřebnější a tudíž nejhlavnější nástroj hasičský, sborovou stříkačku, jež tu stojí jako nevěsta čekající ku sňatku svého vyvoleného ženicha. Ji obstupují řady hodných, šlechetných, vystrojených dívek co družiček, nejináče, než jako by se dnes slavilo zasnoubení. A kdo jest ženichem ? Jest jím slavný sbor hasičů, jemuž dnes tento stroj bude náležeti. Z té příčiny požádal také své ctěné sbory sousední, ba i vzdálené, aby sborové ti: z královského Písku, z Kestřan, Heřmaně, ba i ze Skočic, svědky jeho první slavnosti, jeho vzácné památky, totiž posvěcení sborové stříkačky, za kteréž účastnictví sl. těmto sborům bratrským tímto jevím veřejné díky jenem sboru i jmenem obce naší.
Přijměte tudiž velehorlivý, obětavý, zbožný a šlechetný pane veliteli stroj tento ku dalšímu bohumilému konání, ke cti Boží, ku blahu vlasti, ku prospěchu obce a občanstva. Veďtež a spravujte sbor tento obětavý z lásky k Bohu a lidem, jakož jes působení sborů hasičských vůbec lidumilné, ku spolubližním obětavé. Dejž Bůh, abyste stroje toho nemusili používati nikdy, ano snad, bude-li jednou potřeba, za dlouhá , dlouhá leta ; bude-li ho však potřebí, nechať na něm spočívá požehnání Hospodinovo, aby účinkoval výdatně, zdárně, s výsledkem žádoucím. "Nechať dobrořečí všecky vody Pánu, nechať chválí a nade všecko vyvyšují jeho!"
Sbore mužů obětavých! kéž srdce tvé, vedeno láskou k Bohu a lidem, lne upřímně ku své rodné obci, a slouží ji ku cti, ozdobě a okrase!
Mé kosti budou dávno práchnivěti pod rovem, těla vaše budou klidně juž odpočívati ve hrobě, ale sbor tento bude dále trvati, bude dále žíti a působiti, obnoven novými silami, obrozen novými mladými členy,kteří s láskou k němu přistupují, a bohdá přistupovati a hlásiti se k němu neopominou.
Zlatým písmem vepsána ostanou jmena prvních zakladatelů a členů v knize památné, ostanou ale vepsána i v srdcích obyvatelstva a vděčného potomstva.
Nyní juž jen jedno přání jevím. A to vrcholí v tom, aby zavládla a potrvala mezi vámi všemi shoda, svornost a láska; vždyť "svornost tvoří, svár a nesvornost boří." Tato svornost panuj předně ve sboru samém, panuj v jednání se spolkem druhým v obci, panuj se všemi sbory sousedními, ano se všemi v celé naší vlasti milené.
Za starých dob bývalo pořekadlem o našem národě, že Čech jen Čechem může býti poražen či přemozen. Takovou úctu chovali ve statečnost českou nepřátelé národa našeho. A proč? Že náš národ náš byl svorný. Tu však vloudila se vada v řady české, nyní více než kdy jindy, a tou vadou jest: "nesvornost".Ta nechať vymizí odevšad; oproti tomu: láska, svornost, upřímnost nechať se všady ujímá! Tím palma míru se rozhostí nad hlavami jednotlivců, nad obcí a vlastí veškerou.
Konání sboru však směřuj povždy; ke cti Boží,ku slávě vlasti, ku prospěchu obce a celé osady!

Tehdá osvědčí se také slova písně ponocného:

"Blahá vlast, kde povinnosti tíže
věrně nese sluha jako kníže;
tam spí věčně hřích i vina,
chval každý duch Hospodina!"

Ano chvalte a dobrořečte Hospodinu všecky vody a nade všecko vyvyšujte Jeho!-

Ty stroji, jenž nyní budeš církevně požehnán, ostaň na přímluvu sv. Floriána dlouho ušetřen!
Kdyby tebe bylo však třeba, buď následkem neopatrnosti, a nebo - chraniž Bože! zlomyslnosti, a nebo dopuštění Božího nenadálou nehodou; - tehdá ať pracuje síla tvá ku záchraně ohroženého majetku, k uhasení živlu rozpoutaného tak, abychom pracujíce s tebou, dosáhli výsledku kýženého zde na zemi; a za práci z lásky k Bohu, z lásky k lidem vykonanou abychom slyšeli jednou slova Páně:

"Hle služebníci věrní, že jste nad málem byli věrni, nad mnohem vás ustanovím; vejděte v radost Pána svého."

Amen


Program slavnosti sv. Floriána a svěcení sborové stříkačky dne 9. května 1897. v Putími:

  • 1. Uvítání pp. hostů a sborů do 9. hodiny.
  • 2. O 1/2 10. mše sv. v chrámu Páně sv. vavřince za přítomnosti všech sborů, spolků a pp.hostů.
  • 3. Po mši sv.promluví slavnostní řeč předseda spolku Josef Baar, farář a bisk. notář.
  • 4. Po službách Božích průvod ke sv. Floriánu, kdež se vykonají litanie s modlitbami, a po návratu se v kostele udělí požehnání.
  • 5. defilování před hodnostáři a rozchod.
  • 6. Společný oběd.
Odpoledne.
  • 1) O 2. hodině požehnání,
        po něm:

  • 2) Svěcení stříkačky:
  •   a) zapěje se chorál,
  •   b) promluví Josef Baar, farář a bisk. notář,
  •   c) posvětí stříkačku,
  •   d) opět píseň,
  •   e) promluví jedna z družiček,
  •   f) defilování, doprovození stříkačky a rozchod.

  • 3 S večerem společná zábava v místnosti spolkové.


Správa sboru:

předseda:

Josef Baar farář a bisk. notář

místopředseda:

Tomáš Žižka starosta obce

velitel:

Vojtěch Roučka mlynář

podvelitel:

Zdeněk Dubský úředník dráhy

jednatel:

Emanuel Vařečka učitel

pokladník:

Jan Košatka obecní radní


Členové výboru:

Emanuel Vařečka učitel

Tomáš Pelikán obecní radní

Jan Srnka člen zastupitelstva

Emanuel Vařečka učitel

Václav Brožák domkář

Matěj Škoda domkář


a) Členové zakládající:

1. Dr. Žofka Josef,
zem.advokát v Písku.
2.Měšťanský pivovar v Písku
3. MDr. Otakar Kavalír,
lékař v Písku


b) Členové čestní:

Jan Jelínek,
c. k. okresní školdozorce
a majitel záslužného kříže
s korunou v Třebíči na Moravě

Jan Peklo
majitel realit v Chikagu.

c) Členové činní:

1. Vojtěch Roučka
2. Tomáš Žižka
3. Zdeněk Dubský
4. Emanuel Vařečka
5. Jan Košatka (četař)
6. Tomáš Pelikán (četař)
7. Jan srnka (četař)
8. Václav Adámek (četař)
9. Václav Brožák
10. Matěj Škoda
11. Václav Pixa
12. Tomáš Šefránek
13. Josef Šefránek
14. Jan Votava
15. Jan Pixa
16.Jan Vlach
17. Jan Klíma
18. František Kolářík
19. Jan Kolařík
20. František Novák
21. Frant. Polanský
22. Václav Hovorka
23. Matěj Kolářík
24. Jan Houdek
25. Josef Polanský
26. Jan Jaroš
27. Matěj Pelikán
28. Antonín Kračman
29. Josef Jaroš
31. Jan Bečvář
30. Vojtěch Prokop
32. Jan Štěrba
33. Vojtěch Pelikán
34. Matěj Hubáček
35. Josef Čech
36. Jan Hovorka
37. Jan Vaňata
38. Václav Peklo
39. Jan Horník
40. Josef Reis
41. Jakub Vlasatý
42. Václav Boublík
43. Josef Kolářík


d) Členové přispívající:

1. Jan Munzar
2. Josef Röschd)
3. Jan Pixa
4. Josef Baar
5. Rosálie Pixová
6. Jan Brožák
7. Jan Šátava
8. Jan Man
9. Jan Kačírek
10. Frant. Kačírek
11. Josef Hrdlička
12. Josef Hubáček
13. Josef Říha
14. Josef Mára
15. Stanislav Mára
16. Marie Márová
















otisk prvního razítka sboru


Zpět hlavní nabídka Zpět hasiči