Putim a Císař František Josef I.

Z Putimi 1905.
(Původní dopis z Čech.)
Dozvuky k císařským manévrům v září 1905.
Mnozí jmenují letošní manévry na Strakonicku, právem však slouti mohou na Písecku; vždyť se celá akce točila
v okresu píseckém, nejvíce
v nejbližším okolí Písku. Ovšem se dál vpád nepřátelský se strany Bavorské od Volar, Vimperka atd., avšak celé bojiště se rozšířilo
a boj rozvinut od Vodňan, Číčenic, kolem Ražic ku Štěkni, která jediná je v okresu Strakonickém, ku Dobevi, Kestřanům,
Putimi, jež jsou v okresu i hejtmanství Píseckém.
I zakončení bylo u Čížové, 2 hodiny za Pískem, tedy na Písecku.
Nesl tudíž hlavně soudní okres i hejtmanství Písecké, čili obce v nich většinou břímě dne i horka. Než tatě věc strategická, o níž se zmiňovati
nemíním a však k různým epizodám za doby pobytu jeho Veličenstva poukážu.
Bylo to v úterý 5. září, kdy zuřivý boj, kanonáda ohromná duněla ze všech stran. Tu do obce naší klidně
vjíždí povoz, dle veškeré úpravy z
císařského původu. Ihned obklíčen zvědavci, jimž kočí dobromyslně sdělil, že to povoz p. arcivévody Rainera,
avšak povoz císaře pána a jeho
družiny, že jest nedaleko, a že stane za obcí blízko Putimi, kde se chce vznešený panovník podívati na most
na rychlo pionéry shotovený přes
Blánici, aby naše přátelské vojsko nemusilo se broditi po pás vodou, jako den před tím musilo nepřátelské pronásledované
broditi se, jelikož
dešti koncem srpna byla Blánice i Otava dosti rozvodněná (jak lid říká, břehová), kdežto při obyčejném stavu se dá
přebroditi téměř nohou
suchou, neb nejvýše hlouběji, po kolena.
Zpráva, že Jeho Veličenstvo u Putimi stane, rozlétla se po vsi bleskem a elektrizovala veškeré obyvatelstvo, jež
ovšem v úboru zcela všedním,
jak kdo byl v práci, spěchalo za most, za nímž vskutku Jeho Veličenstvo se nacházel, i s celým průvodem, suitou,
cizími atachémi atd.
zcela u vsi přihlížeje ku výkonům statných bojovníků.
Odtud hleděl i na ponton, můstek, kdež stál i pisatel a davy lidstva též.
Lid v tisících
shromážděný, v úboru domácím rozestavil se kolem silnice Ražické, bez vstupenek, bez překážek, a unešen pohledem
laskavým Jeho Veličenstva, jež potěšen touto prostičkou ovací děkoval, salutuje a ukláněje se na vše strany.
Matky s dětmi v náručí. muži
bez kabátů, směsice lidu venkovského, beze všech příprav vítala a hold činila vřele milovanému panovníku.
Do jásotu obce naší vmísily se
hlasy četných šlechticů v povozech a účastníků se vstupenkami, jakož i v pozadí účasť lidu z obce Štěkni a Ražic.
Toto prosté, ale upřímné,
loyální jevení úcty, lásky, věrnosti a oddanosti těšilo dozajista Jeho Veličenstvo, jemuž tak laskavě, radostně
pohlížel na ten věrně Jemu
oddaný, pracovitý chudý lid jihu českého, jemuž nikdo nebránil, ani vstupenek nežádal ku projevu upřímnému
srdci českých.
Radostí jsem slzel nad tou láskou, upřímností a oddaností toho dobrého lidu našeho, což dojista potrvá v mysli
našeho, nejvýše milovaného
kmeta - panovníka, jenž viděl se tak prostě,ale upřímně vítaným mezi svým, dobrým, upřímným lidem českým.
Proto si také na to vyňal z
poboční kabely Jeho Veličenstvo láhvičku a připil si, podávaje Jeho Výsosti Vévodovi Františku Ferdinandovi z Este,
jako by říci chtěl: hle bratrovče, na tento upřímný lid můžeš vždy spoléhati.
Místo to u obce zůstane nám navždy památným, a má se za to, že
se zvěční jakýmsi pomníkem na památku pobytu Jeho Veličenstva u obce naší dne 6.září 1905.
|
Podobným místem památným zůstane "jablonka" - zahrádka fary Čížovské, kdež dne 7. září prodléval císař pán a po 2. hod. kázal ukončiti tato
velkolepá cvičení , jež ostanou v blahé památce veškerého obyvatelstva hejtmanství Píseckého a Strakonického.
A proto i já volám:
Sláva Jeho Veličenstvu !
Jiná epizoda:
Nepřátelské vojsko přijelo od Budějovic dne 4.září ráno. Byla to jízda dragouni z nichž hned jeden vstoupil na kostelní věž, aby
obhlížel krajinu, kde as nepřítel se nachází.
Avšak náš 11. pluk se mu neobjevil, ač byl ve vsi za kůlnami, stodolami, za příkopy ukryt. Dragouni se rozložili, nic zlého netušíce s veškerými
vozy přípřežními, dobytkem k zásobití, když najednou je překvapily hlídky, a počaly pálit. Zde vítězila lesť válečná! Dragouni na rychlo ujížděli
tryskem i povozy s jejich nákladem, a teď střelba pěchoty je hnala ze vsi dále silnicí k Písku, kde jim nadskočila a také šťastně zajala. Pravý
to obraz války.
Veškeré novověké vymoženosti byly v proudu: automobily, bicykly, telegrafy polní, i telefony, balony vzduchové, z nichž jede s vznášel nad
Nepodřicemi, druhý u Skočic, na lanech upevněný, konaly svou pohlédací povinnosť. Nedivte se tudíž, že jsme tou válkou celí zaujatí. Ač jsme
měli denně četné vojsko k ubytování, přec 6.září bylo nejčernější.
Naše obec čítá as 110čísel, k pobytu se k nám dostavily 4 pluky, pěchota, dělostřelci, jízda.
Mužů dost, koňstva dost. Kam s nimi? Inu do stodol, do kůlen, na půdy atd.
Na 6000 lidí ubytovat není maličkosť. Tam, kde nikdy nebyl voják, byli ve všech chalupách. Kostelník měl měl na mlátku 4 koně a 4 muže,
u Marečků na mlátku 8 koní, 8 mužů, u Kloudů v těch domcích pod kostelem, ve světnici 2 důstojníky, na půdě 30 mužů, u Hamáků po 3 dny
generála, a mužstva kdo to vi.
Vedle major a hejtman, ve stodole 100 mužů, v kůlně 12 koní, v maštale 8 koní od plukovního štábu, v kuchyni
4 kuchaře, na chodbě sluhy důstojníků, a mužů, co se tam vešlo a na slámě v stodole na hoře asi 40 mužů.
A teď vařit.
U rybníka Podkostelního kotle, kam si chodili vojáci pro jídlo večer; ohně ty neuhasly, že zase ve 2 hod. vařilo se snídaní, že ve
4 hod ráno už zase táhli dále do boje.
Ve faře se vařilo pro 30 důstojníků, u špejcharu zase jiná kuchyně, u Pelikánů byli důstojníci vyšší ve světnici, 80 mužů v stodole a s nimi 5
důstojníků.
‚Ale nemám 30 židlí' pravil jsem, i to je jedno. Sedli si před vrata ku kostelu, vynesli stoly, ale na čem seděli. Dvě židle, na ně
položili z vozu prkno a bylo dost sedadel pro obršty, setníky, atd.
Pravá vojna. Že jsme se nevyspali, rozumí se; vše zaplatili, ale kde už co
vzít. Chleba jsme dávali, pokud byl, pak jsme ho neměli už sami. Ale dali jsme rádi, byli vděční, uznalí a hodní.
Proč to vypisuju, byste věděli naše slasti i strasti válečné, a nyní dost.
Počasí je dosti příznivé, až v noci počínají býti chladné; blíží se už opět podzim.
- Zatím jiných zpráv nemám a proto končím s vřelým pozdravem všem laskavým čtenářům ‚Hlasu'.
Váš přítel!
Josef Baar
děkan a konzist. rada.
| .
Článek nalezl a do Putimi zaslal pan František Sáček, projektový manažér oslav 100. výročí konání těchto Štěkeňských manévrů.
O manévrech poznamenal:
Velké Císařské manévry a cesty po Čechách byly nejdelší dobou pobytu panovníka Rakousko-Uherské monarchie v historii Čech.
Císař R-U a král český přijel z rakouského Išlu do Č.Budějovic 2.9.1905 vlakem. Pak pokračoval do zastávky Štěkeň (nyní Čejetice),
odtud kočárem do Windisch-Graetzova zámku na stálé ubytování ve Štěkni. 3.9.1905, jel přes Vítkov a Dobev, navštívil Písek a večer se
vrátil do Štěkně. Ve dnech 4. až 7. 9. 1905 probíhaly v okolí Štěkně vlastní vojenské manévry všech druhů vojsk v počtu kolem
70 000 vojáků kreré přivezlo 17 vlaků.
Strakonice císař navštívil dopoledne 8.9.1905, odpoledne odjel vlakem přes Volyni,aby byl přivítán
ve Vimperku.
Večer se vlakem vrátil do
Štěkně. Ráno 9.9.1905 opět vlakem odjel do Plzně a odpoledne zpět přes Č.Budějovice do rakouského Išlu.
|
|