Putim a Císař František Josef I.

Mnozí jmenují letošní manévry na Strakonicku, právem však slouti mohou na Písecku; vždyť se celá akce točila v okresu píseckém, nejvíce v nejbližším okolí Písku.
Ovšem se dál vpád nepřátelský se strany Bavorské od Volar, Vimperka atd., avšak celé bojiště se rozšířilo a boj rozvinut od Vodňan, Číčenic, kolem Ražic ku Štěkni, která jediná je v okresu Strakonickém, ku Dobevi, Kestřanům, Putimi, jež jsou v okresu i hejtmanství Píseckém.
I zakončení bylo u Čížové, 2 hodiny za Pískem, tedy na Písecku.
Nesl tudíž hlavně soudní okres i hejtmanství Písecké, čili obce v nich většinou břímě dne i horka. Než tatě věc strategická, o níž se zmiňovati nemíním a však k různým epizodám za doby pobytu jeho Veličenstva poukážu.
Bylo to v úterý 5. září, kdy zuřivý boj, kanonáda ohromná duněla ze všech stran. Tu do obce naší klidně vjíždí povoz, dle veškeré úpravy z císařského původu. Ihned obklíčen zvědavci, jimž kočí dobromyslně sdělil, že to povoz p. arcivévody Rainera, avšak povoz císaře pána a jeho družiny, že jest nedaleko, a že stane za obcí blízko Putimi, kde se chce vznešený panovník podívati na most na rychlo pionéry shotovený přes Blánici, aby naše přátelské vojsko nemusilo se broditi po pás vodou, jako den před tím musilo nepřátelské pronásledované broditi se, jelikož dešti koncem srpna byla Blánice i Otava dosti rozvodněná (jak lid říká, břehová), kdežto při obyčejném stavu se dá přebroditi téměř nohou suchou, neb nejvýše hlouběji, po kolena.
Zpráva, že Jeho Veličenstvo u Putimi stane, rozlétla se po vsi bleskem a elektrizovala veškeré obyvatelstvo, jež ovšem v úboru zcela všedním, jak kdo byl v práci, spěchalo za most, za nímž vskutku Jeho Veličenstvo se nacházel, i s celým průvodem, suitou, cizími atachémi atd. zcela u vsi přihlížeje ku výkonům statných bojovníků.
Odtud hleděl i na ponton, můstek, kdež stál i pisatel a davy lidstva též.
Lid v tisících shromážděný, v úboru domácím rozestavil se kolem silnice Ražické, bez vstupenek, bez překážek, a unešen pohledem laskavým Jeho Veličenstva, jež potěšen touto prostičkou ovací děkoval, salutuje a ukláněje se na vše strany.
Matky s dětmi v náručí. muži bez kabátů, směsice lidu venkovského, beze všech příprav vítala a hold činila vřele milovanému panovníku.
Do jásotu obce naší vmísily se hlasy četných šlechticů v povozech a účastníků se vstupenkami, jakož i v pozadí účasť lidu z obce Štěkni a Ražic.
Toto prosté, ale upřímné, loyální jevení úcty, lásky, věrnosti a oddanosti těšilo dozajista Jeho Veličenstvo, jemuž tak laskavě, radostně pohlížel na ten věrně Jemu oddaný, pracovitý chudý lid jihu českého, jemuž nikdo nebránil, ani vstupenek nežádal ku projevu upřímnému srdci českých.
Radostí jsem slzel nad tou láskou, upřímností a oddaností toho dobrého lidu našeho, což dojista potrvá v mysli našeho, nejvýše milovaného kmeta - panovníka, jenž viděl se tak prostě,ale upřímně vítaným mezi svým, dobrým, upřímným lidem českým.
Proto si také na to vyňal z poboční kabely Jeho Veličenstvo láhvičku a připil si, podávaje Jeho Výsosti Vévodovi Františku Ferdinandovi z Este, jako by říci chtěl: hle bratrovče, na tento upřímný lid můžeš vždy spoléhati.
Místo to u obce zůstane nám navždy památným, a má se za to, že se zvěční jakýmsi pomníkem na památku pobytu Jeho Veličenstva u obce naší dne 6.září 1905.